Vývoj potratovosti v ČSSR a České republice

Vývoj potratovosti v ČSSR a České republice byl ovlivňován vývojem počtu obyvatelstva, legislativními úpravami a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Umělé přerušení těhotenství se na základě zákona č. 68/1957 Sb. stalo běžným zákrokem, jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí.

Celkový počet potratů v Československu či v Česku nikdy nepřesáhl počet porodů. Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda. Maxima bylo dosaženo mezi lety 1988 a 1990. V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v ČR vysoký. K úbytku nastalo po roce 1990, tento trend pokračoval až do roku 2007. V roce 2005 bylo zaznamenáno 31 000 ukončených těhotenství ku 93 000 živě narozených, z toho cca 21 000 interrupcí a zbytek spontánních potratů. V roce 2008 došlo oproti roku 2007 k mírnému vzrůstu počtu potratů (při pokračování poklesu relativního podílu potratů na všech těhotenstvích). V roce 2008 bylo v Česku evidováno celkem 41 446 potratů, což je o 529 případů více než v roce 2007. Lékaři ale upozorňují, že se také více dětí narodilo a nárůst se tedy dal očekávat.

Každé čtvrté těhotenství skončilo v roce 2008 v Česku potratem. Na necelých 120 tisíc narozených dětí připadlo loni více než 41 tisíc potratů. Třetinu z nich tvořily potraty samovolné, což do značné míry způsobuje vyšší věk rodiček. Vyplývá to z ročenky Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR.

V porovnání se zbytkem Evropy se Česko řadí mezi vyspělé země. Během let u nás došlo k dramatickému poklesu umělých ukončení těhotenství. Zejména v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi jsme na tom výrazně lépe.